◄ teksty – recenze texts – reviews

Now & Then, Here & There

Dávno, dávno již tomu, kdy jsem poprvé viděl „Neon Genesis Evangelion“ (NGE), sérii o neuvěřitelné vnitřní síle. Od té doby jsem shlédl několik dalšíx skvělýx animovanýx děl, ale žádné z nix nezkoušelo prozkoumat stejné vody jako NGE. Až se zdánlivě odnikud jakoby zázrakem vynořilo „Now & Then, Here & There“ (NTHT) a nemožné se stalo skutečností – po letex se objevil příběh o temnýx stránkáx lidské duše plně srovnatelný s klasikou žánru, často dokonce ještě lepší.

Now & Then, Here & There (poněkud zvláštní, ale celkem poxopitelný anglický překlad nepřeložitelného japonského názvu, který v českém fansubu získal podobu „Žiji tady a teď“) v mnoha ohledex nexává NGE za sebou. Postavy v něm jsou totiž bližší naší přirozenosti a navíc díky tomu, že NTHT není tak přehnaně „šílený“ jako NGE, doléhá na nás jejix osud mnohem silněji. Až hrůzná reálnost zobrazenýx lidskýx osudů je na NTHT zřejmě tím nejstrašlivějším. Zatímco u NGE se divák mohl uklidňovat zaříkávadlem „tohle se mi nestane, na to jsem příliš obyčejný a bezvýznamný“ (pokud v sobě našel dostatek odvahy, aby si to přiznal), u NTHT nic takového nemá. Bezmocné oběti ponexali autoři jedinou berličku – příběh se neodehrává v našem světě. Ale je to berlička velmi nejistá. Stačí jen vzpomenout, kolikrát a s jakým úspěxem autoři nejen sci-fi příběhů použili alternativní svět ke zobrazení velmi reálnýx a současnýx problémů a situací. A NTHT je další skvělý příklad. Nejenom že prakticky cokoliv z toho, co potkává jeho postavy, se vám může přihodit na každém kroku, skutečnost je mnohem horší – tak se děje. Obraz našeho všedního života je ještě zvýrazněn přexodem mezi prvním dílem seriálu, který se tváří jako poklidný příběh ze skutečného světa, a díly ostatními, které zobrazují drsný svět zdánlivě imaginární pouštní planety, zatímco ve skutečnosti jde naopak o přexod směrem zcela opačným – z vysněného světa míru do kruté reality.

Většina z nás se zpočátku asi bude nejjednodušeji ztotožňovat se Shuem. Jeho úporná naivita, víra, že ve všem musí být něco dobré, hraje na skrytou strunu v nás, na skoro zapomenutou vizi z dalekého dětství, vizi světa jako báječného místa pro život. A přitom zdaleka ne všem bylo něco takového vůbec dopřáno. Spousty z nás přišly o růžové brýle již v útlém dětství a ani nemusely čekat na dospívání, kdy jenom troxu přemýšlivějším jedincům konečně dojde, že buď budou šlapat s davem, nebo krutě narazí. S blížícím se koncem se ovšem Shuovo z počátku nakažlivé nadšení stává stále více bizarnějším a Shu se velmi ryxle promění v jediného člověka, který ze všex sil odmítá uvěřit vší té hrůze, vší té kruté realitě kolem sebe... Autor však spolu se snad většinou z nás straní světlu na konci temného tunelu, vždyť ve skutečném životě je ho tak málo, a tak Shuovo naivně paradoxní xování nakonec přinese alespoň trošku ovoce. Přesto však všexny postavy vyjdou z děje krutě poznamenány prožitými událostmi a žádný happy-end se nekoná. Jak jsem říkal již na začátku – NTHT je až děsivě reálný...

Obyvatelstvo Země se snad od historickýx dob dělilo na dvě skupiny – jedna z nix vždy určovala té druhé pravidla života, pravidla xování, pravidla přežití. Úspěšnost „vládců“ se dá měřit sxopností, s níž dokázali „poddané“ přesvědčit o nezbytnosti právě takového uspořádání společnosti. Ti s nejostřejšími lokty tak vytvořili svět k obrazu svému, svět, kterému vládne hmotné bohatství skloňované ve všex pádex a ve kterém se oni cítí jako ryby ve vodě. (Však určitě ne pouhou náhodou se létající pevnost krutovládce alternativního světa jmenuje Hellywood.) My všixni ostatní, jejixž drzost, průbojnost, bezohlednost a další podobné vlastnosti nedosahují vhodnýx hodnot, jsme pak přinuceni žít životy, s nimiž nebudeme do konce svého času asi nikdy souhlasit. A právě o nás je NTHT. O obyčejnýx lidex, kteří postaveni světu, na jehož vytvoření nemají nejmenší podíl, jsou denodenně stavěni před situace, jejixž důsledky, na něž nemají žádný vliv, je nadosmrti poznamenávají.